Per cornetto e trombone
5. 10. 2024 v 17:00
kostel sv. Jakuba Staršího
Unterretzbach
Cink (cornetto) a renesanční trombon (sackbut) byly v období renesance a raného baroka ozdobou duchovní i světské hudby. Používali se jako podpora pěveckých partů ve vokální polyfonii nebo v instrumentálních formacích s virtuózními party. V našem programu představíme tyto nástroje ve skladbách v komorním obsazením z doby 1. poloviny 17.století, kdy se začaly užívat i v sólové podobě. Nedílnou součástí tohoto stylového období bylo improvizované zdobení, bez kterého by tato hudba byla neúplná. Oba nástroje podpoří hráč na varhany, který hraje part basso continuo. Basso continuo má své počátky v době baroka, kdy se part obvykle hrál podle basové linky opatřené čísly. Tento způsob hry doprovodu poskytuje mnohem větší prostor pro improvizaci a také umožňuje snadněji reagovat na sólistu či ansámbl. Za zmínku stojí například Valentiniho Canzona, která se unikátně dochovala v Rakouském Kremsmünsteru a je datovaná kolem roku 1630. Skladby pro dechové nástroje střídají převážně raně barokní varhaní kompozice.
Účinkující
- Absolvoval obor hra na trubku na Konzervatoři v Českých Budějovicích ve třídě profesora Jiřího Pelikána. Již během tohoto studia se zajímal o tzv. historicky poučenou interpretaci staré hudby. Ve hře na cink byl zpočátku samoukem a své první koncertní zkušenosti získával v souboru Ritornello pod vedením M. Pospíšila. V roce 2005 zahájil své soukromé studium hry na cink na několika interpretačních kurzech v Praze a ve Francii u francouzské cinkenistky Judith Pacquier. Z jeho působení v mnoha zahraničních souborech staré hudby jmenujme například Concerto Copenhagen, Marini Consort Insbruck, L´Arpa Festante München, Wiener Hofburgkapelle, Clemencic Consort Wien. V České republice spolupracuje například se soubory Czech Ensemble Baroque, Cappella Mariana, Collegium Marianum, Ensemble Inégal, Collegium 1704 a další. Bývá lektorem hry na cink na Letní škole staré hudby ve Valticích. Je spoluzakladatelem a hudebním dramaturgem regionálního barokního festivalu Dačické baroko. Věnuje se také hudebně badatelské činnosti a spartaci starých tisků. Jeho badatelský přínos v oblasti hudby v kroměřížském archivu byl zmíněn i v knize Jiřího Sehnala „Pavel Josef Vejvanovský and the Kroměříž music collection“. Nedílnou součástí hudebního života Richarda Šedy je i jeho rodné město Dačice. V místní základní umělecké škole vyučuje hru na trubku a zobcové flétny, a kromě častých vystoupení se svými žáky dosahuje také úspěchy v celostátních soutěžích ZUŠ. Aktivně se zapojuje do hudební produkce ve farnostech Kostelním Vydří a v Dačicích.
- Narodil se v roce 1986 ve Zlíně. Po studiích na kroměřížské konzervatoři Pavla Josefa Vejvanovského, ve třídě Rudolfa Berana, studoval na pražské HAMU u Jiřího Sušického, později na Janáčkově akademii v Brně u Roberta Kozánka. Od 2010 do 2016 studoval na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni u Otmara Gaiswinklera. Zde také vzplanul zájem o studia staré hudby. Jakub Zívalík dostal základ interpretace renesanční, barokní a klasicistní hudby ve Vídni, následně se zúčastnil pestrých projektů, např.s Ensemble Tonus Wien, Wiener Barok Orchestra, Concentus Musicus Wien a s různými barokními ansámbly ve Vídni, Grazu atd. V Česku spolupracuje s ansámbly např. Capella Ornamentata (Richard Šeda), Cappella Mariana, Collegium 1704, Musica Figuralis aj. Jakub Zívalík je prvním trombonistou filharmonie Bohuslava Martinů Zlín a aktivně spolupracoval, či spolupracuje se symfonickými orchestry (Česká filharmonie, Jeaner Philharmonie, Orchestre de Picardie, RTVS Slovenija, orchester Slovenského rozhlasu, Slovenské národní divadlo atd.) Jako sólista se představil např. s filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Slovenským komorným orchestrem aj.
- Pochází z Brna. Své první hudební zkušenosti sbíral kromě hudebně založené rodiny také na různých brněnských hudebních školách, na kterých se učil hrát na housle. Během studia na Biskupském gymnáziu v Brně začal navštěvovat Základní uměleckou školu se zaměřením na chrámovou hudbu v Brně. Zde obdržel své první hodiny varhan, liturgiky a zpěvu. Po maturitě úspěšně složil přijímací zkoušky na Uměleckou univerzitu v rakouském Štýrském Hradci, kde sedmileté studium Katolické chrámové hudby zakončil třemi magisterii z varhanní literatury a improvizace, z dirigování sboru a orchestru, a z gregoriánského chorálu. V průběhu tohoto studia měl možnost podílet se pěvecky i hráčsky na mnoha hudebních festivalech jak ve Štýrsku, tak i mimo hranice Rakouska a Evropy. Zejména v roce 2003, kdy dostal Graz titul Hlavní kulturní město Evropy, působil během letního semestru jako varhaník, dirigent a sólový i ansámblový zpěvák při více než 80 hudebních produkcích nejrůznějšího druhu (kongres Papežské rady pro kulturu, festival Styriarte, hudební produkce Kunstuniversität Graz, koncerty při katedrále v Grazu, ...) Po návratu do České republiky je zaměstnán jako varhaník a sbormistr při kostele sv. Jakuba v Brně. V březnu 2009 byl jmenován diecézním organologem a Referentem pro liturgickou hudbu brněnské diecéze. Koncertuje na varhany, je uměleckým vedoucím komorního vokálního tělesa Sol et Sedes, sólistou ansámblu Grazer Choralschola, s nímž pravidelně koncertuje v nejrůznějších koutech světa, členem vokálního ansámblu Societas incognitorum, a také poměrně často participuje na koncertech předních českých souborů specializujících se na dobovou provozovací praxi (Ensemble Inégal, Musica Florea, Collegium 1704, Schola Gregoriana Pragensis, ad.) Příležitostně vede kurzy gregoriánského chorálu (St. Gallen, Švýcarsko) a vyučuje liturgickou hudbu a hudební praxi.
Vstupné
Vstupné dobrovolné
Program
(1590–1648)
(cca 1555–1612)
(1590–1658)
(1568–1634)
Moderna armonia di canzoni alla francese
(1590–1667)
(1568–1634)
Moderna armonia di canzoni alla francese
(1582–1649)
(1653–1706)
Magnificat-Fugen
(1583–1643)
(1616–1667)
(cca 1585–1646)
Fotogalerie
Místo
Barokní stavba z roku 1725 byla postavena na místě menšího gotického kostela. Mocná západní věž byla postavena v její současné podobě několik let později. Až k prvnímu obloukovému oknu by mohl mít věž existenci již od dob Římanů. Vnitřní vybavení zahrnuje štukové práce, mramorovou kazatelnu a nástěnné fresky. Hlavní oltářní obraz v pravém dolním rohu ukazuje pohled na Unterretzbach v 18. století. Před lidovým oltářem se nachází krypta s románskou klenbou. Park u kostela sloužil do roku 1900 jako hřbitov. V oblouku hradby podobné obranné zdi byly objeveny základy kostnice.
Více o varhanáchZpět na všechny koncerty