Klášterní hudební rozjímání
klášterní kostel / Basilica minor
Opatství Geras
(Rakousko)
Účinkující
Karel Martínek se narodil a žije v Olomouci. Zde studoval nejprve matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého, později na Filozofické fakultě obor muzikologie. V letech 2004–2009 studoval hru na varhany na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením prof. Kamily Klugarové a varhanní improvizaci u prof. Karla Pokory.
Již během studií na akademii se aktivně účastnil řady interpretačních kurzů, vedených předními světovými varhaníky, jako např. Susan Landale, Martin Sander, Günther Kaunzinger, Julian Gembalski, Reitze Smits, Olivier Latry, Thomas Ospital ad. Zároveň se zúčastnil několika interpretačních a improvizačních soutěží (Pražské jaro, Schwäbisch Gmünd). V roce 2014 zahájil studium improvizace pod vedením Philippe Lefebvra, titulárního varhaníka katedrály Notre-Dame v Paříži.
Karel Martínek se vedle interpretace širokého spektra varhanní literatury věnuje také improvizaci. Ve svém rodném městě začal uvádět tematické večery, inspirované biblickými texty a kombinující varhanní improvizace s mluveným slovem. Pohnutkou k vytvoření tohoto projektu bylo dílo Petra Ebena Labyrint světa a ráj srdce s texty Jana Amose Komenského. Později zahájil monumentální projekt Varhanní Bible, kdy od adventu 2012 zveřejňuje na internetu improvizace na všechny kapitoly Bible.
Varhanní improvizaci Martínek také vyučoval v letech 2007–2009 na Církevní konzervatoři Opava. V současnosti působí jako pedagog varhanní hry na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci a současně vyučuje v rámci doktorského studia varhanní hru a improvizaci na JAMU v Brně.
V letech 1994–2008 působil jako varhaník v olomoucké katedrále sv. Václava. Od roku 2010 do roku 2019 pak byl varhaníkem chrámu sv. Mořice v Olomouci, kde měl k dispozici slavný nástroj Michaela Englera. V současnosti opět působí v olomoucké katedrále sv. Václava, od října 2020 ve funkci ředitele kůru a varhaníka. V olomouckých chrámech se také podílí na organizaci Mezinárodního varhanního festivalu jako jeho umělecký ředitel a dramaturg.
Karel Martínek pravidelně spolupracuje s významnými moravskými hudebními tělesy jako jsou Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Akademický sbor Žerotín, pěvecký sbor Campanella ad. Natočil několik CD pro česká a americká vadavtelství a hudebně se podílel na tvorbě některých dokumentárních filmů pro Univerzitu Palackého.
Vedle varhanní interpretace a improvizace se věnuje také kompozici. Kromě skladeb pro sólové varhany vytvořil několik skladeb pro klavír a díla pro sbor a orchestr, z nichž některé byly oceněny na skladatelských soutěžích.
Karel Martínek koncertuje doma i v zahraničí (Francie, Itálie, Polsko, Slovensko, Rakousko, Německo, Nizozemí, Finsko, Švédsko, Ukrajina, Libanon). V rámci svých koncertních cest vystoupil ve významných evropských chrámech, jako např. katedrála Notre-Dame v Paříži, katedrála v Turíně, dóm sv. Štěpána ve Vídni ad.
Koloraturní sopranistka Markéta Israel Večeřová studovala zpěv na PdF UP Olomouc, svá studia dále prohloubila na četných interpretačních a mistrovských kurzech. Jako sólistka se představila např. s Moravskou filharmonií Olomouc, Filharmonií B. Martinů Zlín, Musica Florea, Musica Figuralis, Capella Regia, Hofmusici, je zakládající členkou Ensemble Damian, s nímž uvádí scénická i komorní díla zejména soudobých a barokních autorů. Pravidelně vystupuje v České republice i v zahraničí na mezinárodních festivalech a reprezentativních akcích (festivaly Opera Praha, Expozice nové hudby Brno, Maraton soudobé hudby Praha, Bušení do železní opery ND Praha, České doteky hudby, řada Barokní opera a oratorium – cyklus FOK Praha, Třebíčský operní festival, Hudební fórum Hradec Králové, Theatrum Kuks, Bezručova Opava, Další břehy Opava, Janáčkovy Hukvaldy, Forfest Kroměžíž, Baroko Olomouc, Opera Schrattenbach, Dny nové opery Ostrava ad.), od roku 2006 nahrává pravidelně pro Český rozhlas a její zpěv se stal také součástí několika amerických filmů.
Studoval hru na hoboj na Konzervatoři v Pardubicích. Po absolutoriu se stal členem Moravské filharmonie Olomouc, kde působí dodnes na pozici vedoucího hobojové skupiny. Působil rovněž v orchestru opery a operety Moravského divadla Olomouc a v orchestru opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Hudebně – pedagogické vzdělání si rozšířil studiem na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě hraní v orchestru se věnuje také komorní hudbě, je členem dechového kvinteta Moravia Quintet. Zároveň vyučuje hru na hoboj na ZUŠ Šternberk. Vystupoval na koncertech v mnoha zemích Evropy, v USA, Číně a Japonsku.
Vstupné
Vstupné dobrovolné
Program
(1704–1653)
Apparatus musico organisticus
(1653–1706)
(1562–1621)
(1751–1829)
(1685–1750)
Et exultavit – Quia respexit
(1685–1750)
(*1979)
improvizace
(1679–1745)
z opery Svatý Václav
(*1979)
improvizace
(1678–1741)
VI. Domine Deus
(1756–1791)
Exultate jubilate
Fotogalerie
Místo
Premonstrátský klášter Geras (Stift Geras) a jeho klášterní kostel Narození Panny Marie, jenž se pyšní čestným papežským titulem basilica minor, představuje jednu z nejvýznamnějších sakrálních památek rakouského regionu Waldviertel nedaleko českých hranic. Tato majestátní stavba plynule propojuje hlubokou duchovní tradici s fascinující architektonickou historií a dodnes je domovem aktivní mnišské komunity.
Klášter byl založen již v roce 1153 hrabaty Ekbertem a Ulrichem z Perneggu, a to jako pobočka premonstrátského kláštera v českém Želivě. Původní románská stavba si prošla velmi pohnutou historií. Stejně jako kostel ve Vranově nad Dyjí, i klášter v Gerasu těžce utrpěl během třicetileté války, kdy byl ve 30. a 40. letech 17. století opakovaně vypleněn a zničen švédskými vojsky. Z původní románské baziliky se dodnes zachoval pouze působivý hlavní portál, který tvoří vzácnou architektonickou památku. Svou dnešní velkolepou podobu získal komplex v 18. století, kdy prošel rozsáhlou barokní přestavbou, na níž se podílel proslulý rakouský stavitel Joseph Munggenast.
Interiér baziliky je mistrovskou ukázkou vrcholného baroka. Zrak návštěvníků upoutá především monumentální hlavní oltář, který zdobí obraz od jednoho z nejvýznamnějších rakouských barokních malířů, Paula Trogera. Za zmínku stojí také skvělé historické varhany a jedinečná akustika, díky níž je kostel mimořádně oblíbeným místem pro konání koncertů. V roce 1954 ocenil papež Pius XII. význam tohoto chrámu tím, že jej povýšil na baziliku minor. Celý klášterní komplex je navíc citlivě zasazen do malebné krajiny přírodního parku Geras, který je vyhlášený svými rybníky, prastarými lesy a tradičními bylinkovými zahradami, což místu dodává neopakovatelný genius loci.